OSOBNÍ NÁZORY, RADY A PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI,
KTERÉ POMOHOU NEJEN VÁM,
ALE I VAŠEMU PODNIKÁNÍ.
V předchozím článku jsem se rozepsal o tématu investování, paradoxně v souvislosti s krizí a také s výší inflace. Nyní na téma navážu více do hloubky problematiky a postupně proberu také jednotlivé typy finančních aktiv.
Centrální banky ve světě už napumpovaly do ekonomiky od počátku pandemie enormní objem peněz ve srovnání s uplynulou krizí. Paradoxně cíl expanzivní měnové politiky – tedy dostat peníze k lidem a oživit opět spotřebu ale stejně nakonec končí jen dalším navyšováním bohatství úspěšných firem a investorů. Důkazem toho je například akciový trh, který je po prudkém propadu opět na svých původních hodnotách...
V současné nelehké době řada lidí bohužel pocítí nebo už pociťuje ekonomické dopady na své vlastní živobytí a finanční hospodaření. Zatímco jsem na začátku mých úvah o finanční gramotnosti ve článku hovořil o vlivu emocí na naše výdaje, ty pod vlivem aktuálních událostí nabývají trochu jiného rozměru. Přirozená lidská obava z finančního nedostatku najednou přestává řešit, co si CHCEME koupit, jako spíše kolik musíme utratit za to, co si koupit MUSÍME. Od uspokojování hedonistických, prestižních potřeb se stahujeme více k potřebám základním. Je to přirozený vývoj, který je více či méně posilován našimi budoucími očekáváními.
V posledním článku uplynulého roku jsem se začal věnovat tématu finanční gramotnosti, která je bohužel v naší české společnosti stále bolestně nízká. Ano, několik desítek let historického vývoje pod vlivem plánované ekonomiky nás utlumilo v úvahách o hospodaření s vlastními penězi. Stali jsme se apatičtí a není ani divu, že dodnes na základě výzkumů takřka polovina domácností nedokáže vyžít se svými příjmy, zhruba pětina má tak nízkou finanční rezervu, že pokryje maximálně jeden měsíc výdajů dopředu, a jen minimum domácností uspoří více jak 2.500 Kč měsíčně.
Kdybyste měli nyní investovat do svého budoucího já, kam byste vložili svůj čas a energii? Nedávno jsem zhlédl zajímavou přednášku psychiatra a psychoanalytika z Harwardské univerzity, která začínala právě touto větou a připomněla mi můj poslední článek. Poměrně obšírně jsem se v něm věnoval problematice peněz a štěstí a také tomu, jak majetek nemůže člověka dlouhodobě učinit spokojeného.
Tento odborník, Robert Waldinger zmiňoval také průzkum realizovaný mezi mladými Američany po studiu, který se dotazoval na jejich nejdůležitější životní cíle. Zarazilo mě, že více než 80 % dotázaných se shodovalo nad bohatstvím, dalších 50 % nad slávou. Naprostá opozice vůči tomu, co zde na blogu píšu a o čem hovoří odborníci.