banner

BLOG

OSOBNÍ NÁZORY, RADY A PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI, 
KTERÉ POMOHOU NEJEN VÁM,
ALE I VAŠEMU PODNIKÁNÍ. 

"Zasej myšlenku, sklidíš slovo. Zasej slovo, sklidíš čin. Zasej čin, sklidíš zvyk. Zasej zvyk, sklidíš charakter. Zasej charakter, sklidíš osud.“ (staré indické přísloví)

Jak dlouho trvá vypěstovat si nový návyk? Podle jedné britské studie 16-254 dnů, v průměru tedy 66 dnů. To je poměrně široký rozptyl a záleží samozřejmě na charakteru činnosti, kterou chceme změnit. Jeden nebo dva týdny logicky nebudou stačit ke změně chování, které děláme roky. Je to relativně složitý proces. Stanovení naší osobní vize, o níž jsem hovořil v posledním článku, je nicméně skvělým hnacím motorem ke změně našich návyků, kterým se chci věnovat dnes.


Myšlenka – čin – návyk – změna

Z neurofyziologického hlediska návyk značí opakovanou reakci našeho organismu na určitý podnět. Týká se to přitom jak lidí, tak i zvířat. Pavlovův reflex jako teorie podmíněných reflexů, kterou tento známý ruský fyziolog testoval na psech, je dokonalým příkladem naší adaptace na vnější podněty. Chování lidí i zvířat si podle něj můžeme vysvětlit jako nekonečný řetězec návyků, které se nám automatizují a zjednodušují náš život. Nemusíme totiž složitě přemýšlet nad každou činností a šetříme tím důležitou životní energii.

Většinu našich návyků si přitom vytváříme už v dětství. Přejímáme je od rodiny a okolí a do 6-7 let věku jsme z hlediska charakteru, hodnot a zvyklostí „dotvoření“. Jakékoliv změny v pozdějším věku už vyžadují značné úsilí a člověk nemá prakticky šanci jich dosáhnout, jestliže na nich nepracuje kontinuálně a s rozmyslem. Jak začít, chceme-li změnit naše návyky?

Čtyři pilíře změny

„Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky,“ (Albert Einstein)

Abychom mohli skutečně dosáhnout jiných výsledků, je potřeba se zaměřit na několik faktorů, které nám pomohou k trvalé změně:

1. Plán. Změna návyků vyžaduje plán, který pro nás bude splnitelný bez většího úsilí. Osobně nikdy neřeším více jak 2-3 návyky současně, abych neztratil motivaci v činnosti pokračovat. Efektivitu utváření návyku lze demonstrovat třeba na výuce cizího jazyka. Řada jazykových škol a lektorů učí své studenty 45-90 minut, odborníci se přitom shodují na tom, že takto dlouhou dobu nevydrží udržet pozornost děti ani dospělí a často po čase ztrácí motivaci. Osobně považuji za dlouhodobě efektivnější strávit 10-15 minut prací na nové dovednosti, zato každý den.

2. Podnět. Návyk je reakcí na podnět, a díky němu se nám i snáze osvojuje. Pěkným příkladem jednoho negativního návyku je třeba kouření. Události spojené s kouřením se mohou stát podnětem. Například pokud si člověk dá skleničku vína, automaticky to vyvolá podvědomou potřebu kouření. Opakem přitom může být odvykání tohoto zlozvyku, kdy je vhodné tělu nabídnout jiný – zdravý podnět, než je cigareta, na které se tělo naučí. Například oříšky. Bez podnětu se z psychologického hlediska velmi špatně návyk buduje nebo mění.

3. Odměna. Pozitivní zpětná vazba na naši činnost vytváří v našem těle zásobu serotoninu ovlivňujícího naši náladu. Díky tomu nás pak daná aktivita baví a máme chuť v ní nadále pokračovat. To je jednoduchá hormonální rovnice našeho organizmu, které je dobré se držet.

4. Prostředí. Říká se, že člověk je průměrem pěti nejbližších osob, se kterými se stýká. Potvrdíte tuto tezi? Vliv prostředí hraje velmi významnou roli v utváření našich návyků. Kolik z vás se například v průběhu dospívání nechalo ovlivnit, ať životním stylem, oblékáním či vyjadřováním, svou partou kamarádů? Nebo jinak: Kdo občas navštívíte kino a koupíte si popcorn a colu? Jsou to zvyky, které přejímáme od okolí. Vybočit „z davu“ není mnohdy snadné, pokud na tom vědomě nepracujeme.

Podařilo se vám změnit nějaké návyky či zlozvyky, které jste si roky „budovali“? Rád si přečtu vaše zkušenosti.