Mzdy

05.09.2025

Neplacené volno je institut, který zaměstnanci umožňuje dočasně nevykonávat práci, ale bez nároku na mzdu. Zákoník práce rozlišuje dvě situace. První skupinou jsou případy, kdy má zaměstnanec na volno nárok přímo ze zákona – například při svatbě, narození dítěte, stěhování, návštěvě vzdáleného lékaře, doprovodu rodinného příslušníka k vyšetření nebo při plnění občanských povinností. Druhou skupinu představují případy, kdy zaměstnanec žádá o volno z jiných důvodů, třeba kvůli cestě do zahraničí nebo z osobních důvodů. V takovém případě je volno možné jen na základě dohody se zaměstnavatelem, který žádost schválit může, ale nemusí.

Neplacené volno nelze zaměstnanci nařídit. Pokud zaměstnavatel nemá pro zaměstnance práci, nejde o neplacené volno, ale o překážku na straně zaměstnavatele, a tehdy má zaměstnanec právo na náhradu mzdy.

Délka neplaceného volna není nijak pevně stanovena. Vždy záleží na vzájemné dohodě, kterou je vhodné sjednat písemně, aby byly jasně určeny termíny začátku a konce. Během neplaceného volna zaměstnanci nevzniká povinnost pracovat a zaměstnavatel není povinen mu práci přidělovat.

Z pohledu zdravotního a sociálního pojištění platí, že pokud neplacené volno trvá déle než jeden měsíc, může zaměstnanec spadnout do kategorie „osoba bez zdanitelných příjmů“. V takovém případě si musí sám hradit zdravotní pojištění v minimální výši. Sociální pojištění se při neplaceném volnu neplatí, což může mít dopad na důchodové nároky.

Neplacené volno je tedy praktický nástroj, jak si vyřešit osobní záležitosti nebo si dopřát delší pauzu v práci. Je ale nutné počítat s tím, že nepřináší mzdu a může mít vliv na odvody a budoucí sociální nároky.